Konec léta je na květy skoupý, je jich čím dál tím méně a s chladnými podzimními jitry začínají mít i nejrůznější jedlé listy trochu štiplavou nebo nahořklou chuť. Ale květy, které jsou dosud k mání, mívají jemnou chuť. Končící léto jim tolik nevadí. Buď stále srdnatě kvetou, nebo rovnou sejdou ze světa s prvním mrazem.

Velká jedlá rodina

Slézy jsou skoro všechny jedlé. Jejich králem je ibišek, který je s nimi také vzdáleně spřízněný a jehož okvětní plátky jsou hlavním červeným barvivem leckterého ovocného čaje. Nicméně i v rodině slézovitých bychom měli vynechat příliš šlechtěné druhy. Ze slézové růže neboli topolovky se dají používat jen okvětní plátky, které jsou naopak velmi dekorativní. Zbytek květu je tuhý, chlupatý, a tím pádem viditelně nejedlý.

Přehlížený a lesní květ

Divoce rostoucí druhy slézu si vybírají nenáročná, ale teplá stanoviště. Původem jsou totiž ze Středomoří. Druhy, o nichž je tu řeč, se jmenují sléz lesní a sléz přehlížený. Ten první má sytější růžovou barvu, ten druhý je světlejší. Sléz lesní bývá vyšší. Jinak si jsou dost podobné, a pokud si je spletete, tak je to jedno, protože i chutnají podobně. České encyklopedie přiřazují slézu lesnímu nejrůznější legrační lidové názvy, což by mohlo být důkazem, že v minulosti jej lidé normálně jedli.

Chroupněte si celý květ

Ve starodávných receptech se doporučují mladé slézové lístky do salátu. Teď na podzim je můžeme vynechat. Dobrá zpráva, která z toho vyplývá, je, že se dají jíst květy i se zeleným kalichem. Na ozvláštnění salátů z rajčat, která měla letos dobrou úrodu, si můžeme přihodit pár květů nebo i dosud málo rozvitých poupat. Jejich chuť je dráždivě nasládlá a příjemná. Pozor však na předávkování, ve velkém množství mají projímavý účinek.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: thinkstock.com