„Téměř před třemi lety jsme si s manželem pořídili starší domek. Bylo to v říjnu. A my chtěli do Vánoc novou kuchyň. Brzy jsme ale zjistili, že to bude problém,“ uvádí paní Zdenka Schlägelová.

 

„Když jsme obcházeli kuchyňská studia, vypadalo to, že nemají zájem o zakázky. Někde měli volno až v únoru, jinde zase nebyli schopni splnit můj požadavek na výšku kuchyně. Chtěla jsem nižší, než je standard,“ popisuje paní Schlägelová svou anabázi za téměř nesplnitelným snem.

   

„Nakonec se nám ale podařilo najít dva výrobce, kteří nižší kuchyně dělali. Jeden nabízel takové ty velmi moderní, strohé kuchyně, druhý klasické. Jelikož jsem starší osoba, rozhodla jsem se pro „klasiku“. Původně jsem o nové kuchyni neuvažovala, neměla jsem ani promyšlené, jakou kuchyň vlastně chci. Prodejce byl velice ochotný a hodně nám poradil. Nakonec jsme si vybrali. Tedy hlavně já, mužský to nechal na mě,“ vzpomíná paní Zdenka na horké chvíle v kuchyňském studiu.

   

„Doma jsme museli místnost připravit. Vytloukli jsme staré dlaždičky a nahradili je novými. Sehnali zedníka, elektrikáře, instalatéry. Byla to fuška. Problém byl, že jsme v novém bydlišti nikoho neznali, ale sehnali jsme šikovné řemeslníky," vypráví dál paní Schlägelová.

   

„Nakonec se podařilo. Dva dny před Vánocemi byla kuchyň hotová. Sice jsme ten rok byli bez cukroví, ale měli jsme novou kuchyň. Dodatečně jsme ještě nechali udělat okénko do obývacího pokoje, což do té doby tmavou kuchyň značně prosvětlilo. Mám z ní velkou radost i proto, že je tak prostorná. Asi nejvíc se mi líbí nový dřez,“ uzavírá své vyprávění paní Zdenka.

     

Text a foto: čtenářka