„Malý rodinný domek z roku 1924 jsme koupili na podzim roku 2005. Věděli jsme, že rekonstrukce bude náročná, ale i tak nás její zdlouhavý průběh častokrát dokázal překvapit. Nejdříve jsme společně s projektantem vše důkladně prozkoumali a bylo jasno: stropy, střecha, podlahy, vše musí pryč," píše Lucie, která se živí navrhováním kuchyní.

„ No ještě, že si předchozí majitelé stávající kuchyni a veškerý nábytek odvezli. I tak jsme měli odvážení totiž až nad hlavu,“ podotýká s humorem.

 

„Návrh domu jsme si zpracovali sami. S přítelem jsme oba výtvarníci a máme jasnou představu o stylu bydlení. Vyznáváme otevřený - loftový styl, přírodní materiály (dřevo, kov), líbí se nám lícové zdivo. I když jsme věděli, co chceme, stál před námi oříšek, jak vytěžit maximum z daného půdorysu, který má v přízemí jen 55m2 vnitřní podlahové plochy, " vysvětluje počátky svého projektu paní Lucie.

 

 „Původní dva shodné pokoje jsme spojili v jeden s jasně definovanými zónami: kuchyňský s jídelnou a obývací. Do prostoru se muselo navíc vejít schodiště do podkroví. Rozhodovali jsme se mezi točitým a přímým schodištěm, ale nakonec zvítězilo přímé. Právě kvůli kuchyni, kde jsme si nemohli dovolit nevyužít každý čtvereční metr,“ popisuje Lucie složitý proces navrhování nového prostoru.

„Zkosený prostor pod schodištěm nám poskytl ideální místo pro schování vysokých skříní se spotřebiči, ze kterých jsou díky tomu viditelné jen dveře a čelní plochy vestavných spotřebičů. Byl to obrovský risk, který nakonec vyšel. Původně jsme totiž kuchyni objednávali na předpokládaný termín dokončení. Jenže kvůli skluzu ve výstavbě byly v té době hotové pouze hrubé podlahy a strop," píše Lucie o nesnázích s přestavbou domku.

 

„Nakonec byla kuchyně uskladněna téměř dva roky, než bylo vyrobeno schodiště. Když konečně došlo k montáži, která trvala jen jeden den, opravdu jsem si oddychla. Skříně se do zkoseného prostoru pod schody opravdu vešly,“ popisuje adrenalinovou přestavbu Lucie.

„Celková šířka místnosti je 5 metrů, ale pro kuchyni jsme vyčlenili pouhých 2,4 metru. Zbytek zabírá schodiště a chodba spojující obývací prostor s pracovnou a koupelnou. Máme rádi návštěvy, proto bylo hlavním přáním dostat do tohoto prostoru opravdu dlouhý stůl. Sířka 2,4 metrů je totiž pro umístění stolu minimální a měla jsem trochu obavy, zda se bude kolem něj dobře procházet,"  vypráví Lucie.

 

 „Nakonec se ukázalo, že tyto obavy byly liché, protože náš dvouletý synek jezdí okolo něj i na motorce. Celkový rozměr stolu je 3,60 x 0,80 m, část z toho je ale ostrůvek s varným centrem. Mimochodem, ten si moc pochvaluji, i když spousta kamarádek a nejvíc moje maminka odsuzuje sníženou výšku, která je ale pro varné centrum ergonomicky vhodná a pro mě je jedna výška desky v celku důležitá i esteticky,“ vysvětluje paní Lucie.

„O materiálu jsme nijak nediskutovali. Jelikož máme rádi přírodu, bylo jasné, že žádná imitace nám do domu nesmí. Kuchyň je z masivního buku, který je ručně patinovaný. Je velmi praktická a nenáročná na údržbu. Ostatně, tuto kuchyni od Koryny mám velmi ráda. Je to takový bestseller. Pro své klienty jsem jich navrhla mnoho a pro sebe jsem se pro ni rozhodla již dávno před tím, než jsme našli vhodné místo pro život s rodinou. Jediné nad čím jsem chvíli váhala bylo, zda nezvolit zdařilé provedení této kuchyně v bílém oprýskaném laku," popisuje Lucie.

 

 „Úchytky jsou z IKEI, protože Koryna černé nemá. Zajímavá je obkladová deska za kuchyní. Když jsem ji objednávala ve firmě vyrábějící školní tabule, trochu nechápavě na mně koukali a hlavně mi nechtěli na dané použití poskytnout záruku! Ale nevadí. Tabulová barva je vodě velmi dobře odolná, a vzkazy si nemusíme psát na papírky,“ pochvaluje si nezvyklé, ale praktické řešení Lucie.

Jestli se vám líbí tato kuchyně, její autorka a majitelka pracuje v Interstudiu.

Text a foto: Lucie Knížetová