Podstatu věci se vlastně dozvídáme hned na začátku: „Kuchyně k nám přicházely, jak šel život," směje se paní Markéta. „První jsme si pořizovali jako novomanželé. Sice ve stejném domku, kde bydlíme dodnes, ale měli jsme pro sebe 1 + 1. Když se narodila dvojčata, už jsme obývali třípokojový byt v prvním patře. Bylo zapotřebí pořídit kuchyni méně studentskou a zato praktičtější. Dneska je dětem patnáct. Snad už nepokreslí voskovými pastelkami linku,“ zadoufala zkušená matka. Čas pořídit třetí kuchyni nastal, podle názoru manželů, když po patnácti letech fungování začaly skomírat spotřebiče a zásuvky a dvířka volaly po renovaci, jak podotkla paní domu. A tak se manželé velmi racionálně rozhodli, že místo do oprav investují do z gruntu nové kuchyně.

Odtud je vidět odlišná povrchová úprava dřevěné dobové podlahy. Tmavší část byla ošetřena voskem, světlejší lakem. Klikněte pro větší obrázek!Nevymýšlet vyzkoušené
Tak to bylo nepochybně heslo, kterým se řídila Markéta. „Co do množství vařím pořád stejně často, takže v tomto ohledu mě žádné převratné změny ještě nečekaly. Proč tedy měnit, co se mi osvědčilo tolik let? Chtěla jsem ovšem dokonalejší spotřebiče a sem tam nějakou vychytávku, kterou jsem obdivovala u známých nebo v kuchyňském studiu.“ Největší změnu představuje spojení původní kuchyně s jídelnou a obývákem. Otevřený prostor umožnil neškudlit v kuchyni místem. Druhá změna proti minulosti byla diktována spojením místností: bylo třeba je řešit tak, aby na sebe napojovaly funkčně i esteticky.

Stejně a jinak
Když se manželé obrátili na výrobce své třetí kuchyně, měli poměrně jasno, co chtějí. „Bylo to pro nás do určité míry zjednodušení,“ říká Robert Sargánek z rýmařovského Lamontu, který zakázku od A do Z realizoval. „Jenže na straně druhé bylo klientovo zadání o to těžší, že jsme se nemohli blýsknout vším, co umíme.“ Největší novum byla kuchyně úctyhodně velká: tady se pro čtyři dá vařit opravdu bez problémů, a to i když se kuchařce pod ruce plete víc pomocníků. Manželé si do velké propojené místnosti pořídili masivní dubovou podlahu. Pozornější čtenář si všimne, že v kuchyňských prostorách má trochu jiný odstín. „Je to tím,“ vysvětluje Robert Sargánek, „že tady je dřevo voskované, nikoli lakované. Když se nešťastnou náhodou poškodí, je oprava mnohem snazší, než kdyby bylo lakované.“ Když už je řeč o podlaze, k příjemným vylepšením patří sací štěrbina na smetí v soklu kuchyňské linky a nenápadný pedál, kterým se vysouvá a otevírá odpadkový košík.

Dvě sklokeramické desky – varná a grilovací – zastřešeny společnou digestoří. Klikněte pro větší obrázek!Jak se vaří pro čtyři
Kuchyňská linka je v kombinaci světlá bříza – zlatavá olše. Břízová čela mají horizontální drážkování. Nejde o masív ani dřevěnou dýhu, nýbrž věrně se tvářící fólii na MDF desce. „Vypadá dobře a má dlouhou životnost,“ říká výrobce a manželé souhlasí. Celá kuchyňská linka je ve tvaru písmene G. Nejluxusnější je pracovní deska: z přírodní žuly madura gold s výrazným žilkováním. Kámen přechází z pracovní plochy na stěnu jako obklad a tvoří i okenní parapety. U mycího dřezu jsou v něm vyfrézované drážky a odkapávací plocha je spádovaná, aby v ní nestála voda. Pokud bychom hledali v této kuchyni zvláštnost, pak ji najdeme v sousedství varné desky – vlevo je ještě menší grilovací deska. O tom, že se v této domácnosti vaří dennodenně, svědčí i pečící věž zabudovaná do většího skříňového systému: uprostřed trouba s mikrovlnkou, po stranách lednice s mraznicí a spížová skříň. Jakmile se přijde z nákupu, uloží se veškeré potraviny – chlazené, čerstvé, mražené i suché – na místo na jedné straně kuchyně. Kuchařka si ušetří únavné pobíhání od skříňky ke skříňce.

Bar-nebar
Opticky se kuchyně uzavírá – z pohledu z jídelny – skříňkovým korpusem, který má „barovou“ výšku, ale ne funkci. Při pohledu z jídelny je vidět, že slouží jako skleník, a to včetně prosklených a podsvícených dvířek. Z boku je pseudovinotéka. Proč? „Police na láhve nejsou uzavřené, natož temperované, jak opravdová vinotéka žádá,“ vysvětluje Robert Sargánek. Zákazníci si přáli úložné police na láhve spíš na ozdobu, nepovažují se za odborníky, ani sběratele. Jak řekl pán domu: „Občas rád posedím s přáteli u skleničky dobrého moku, ale za znalce se nepovažuji. Připadalo mi proto zbytečné a možná i směšné budovat vinotéku, pro kterou nemám skutečné využití.“

 

Velká plocha pracovní desky nechá vyniknout kráse přírodní žuly

 

Srdce domácnosti: pečicí, chladicí a spížové centrum. Místo, kde je nejvíc živo

 

Kuchyňská linka kopíruje zkosený roh místnosti. Nad okny je dřevěná rampa s bodovými světly, což je kromě prosvíceného dna horních skříněk jediný zdroj světla. Vlevo plastová roletka imitující nerez.

 

Zdroj: iLiving -  Marie Krausová, Foto: Lukáš Hausenbas