Naše dovolená se přehoupla do své druhé poloviny a mně se pomalinku začalo zdát, že se práce konečně posunuly dopředu.

Nyní bylo v plánu probourání průchodu mezi kuchyní a budoucím obývákem. Polovinu tloušťky zdi jsme již měli za sebou, nyní je na řadě druhá, ta horší polovina.

Přečtěte si, co se dělalo minule.

Nejprve jsme podepřeli strop, aby nám nespadl. Pak jsme odměřili, v jaké výšce se zhruba v kuchyni nachází již usazené železné íčko, abychom mohli naprosto stejným způsobem usadit z obýváku íčko druhé.

První klepání do stěny a první částečky prachu. Povedlo se. Íčko jsme trefili naprosto přesně, nebyl tedy problém vybourat stejně velký otvor pro usazení druhé části.

A je průchod hotový

Když jsme jej usadili a zazdili na své místo, mohli jsme se pustit do úplného probourání. Ani nevím proč, ale trvalo nám to déle, než rozebírání první poloviny průchodu. Určitě znáte, že vždycky nejpevněji drží pohromadě to, co by ani nemuselo a naopak. Co by mělo držet, nedrží. Zákon schválnosti.

Slunce již zapadalo a my měli probouráno. Vyvezli jsme ven asi patnáct koleček suti a hromádka naskládaných celých cihel byla taky pořádná.

Další den bylo třeba omítnout průchod. Připravili jsme několik desek na zašalování, pár cihel na zatížení. Šlo to hezky a zanedlouho byly omítky na svém místě. Doomítali jsme ještě zbylé nedodělávky, aby místnost byla připravena na hladné omítky.

Co s mezírkou?

V průchodu nám zbyla asi 25 cm mezera mezi íčky. Co s ní? Kamarád nám poradil vyplnit díru tvárnicemi a zalít řídkým betonem. Porfixy jsme nařezali na míru a naskládali jeden vedle druhého. Nakonec se jich tam vešlo asi osm. Ze spodní strany jsme je ještě zpevnili lepidlem, aby beton neprotékal skrz škvíry. Nad železným íčkem jsme vybourali dvě2 cihly, abychom tudy mohli nalít beton.

 
Takhle probíhalo nahazování a na druhém obrázku vidíte výsledek.

Pomocí provizorního trychtýře z kousku PVC jsme asi v devět hodin večer začali. Beton byl opravdu řídký, takže jsem neunikla tomu, že mi při nalévání stékal po rukou. Finále se blížilo a ve zdi skončila necelá míchačka betonu. Je pravdou, že pár kapek vody prosáklo skrz porfixy, ale nebyla to zase taková hrůza.

Bylo čas jít na kutě. Znaveni, ale šťastni, že jsme zase udělali kus práce. 

Text a foto: Barbora Jálová