Jak vybrat barvu stěn

Výběr malíře nebyl nijak složitý. Rozhodovala samozřejmě cena, rady odborníka, ochota a v neposlední řadě sympatie. Kamenem úrazu se stal opět několikacentimetrový vzorník se stovkami barevných odstínů. Uf. Čím déle jsme do toho zírali, tím složitější byl výběr.

Přečtěte si, co se dělalo minule.

Po nastudování informací, kam se která barva hodí, jsme již přestali trávit čas nad vzorníkem a jednoduše se rozhodli pro ty barvy, které nám padly do oka. Žádné experimenty. Platí přece, že v jednoduchosti je krása.

Velká dlažba má velké nároky

Na úterý odpoledne jsme měli domluveného podlaháře, aby položil dlažbu. Chvíli trvalo, než jsme se rozhodli, které roviny se bude držet, neboť schody vedoucí do ložnice nesvíraly přesně pravý úhel.

Rozměry dlažby byly 30x60 cm. Mysleli jsme, že díky větších rozměrům to půjde snáze, ale opak byl pravdou. Větší plocha klade větší nároky na její položení.
Čím více dlaždic bylo položeno, tím vice jsme si byli jisti s jejím správným výběrem. Líbilo se nám to.

Tam, kde se nevešla celá dlaždice, se musela zařezat. Spáry mezi jednotlivými dlaždicemi byly jen několikamilimetrové.

Poslední dlaždice byla nalepena až kolem desáté hodiny večerní. Domluvili jsme se, že za dva dny se nalepí sokly, dodělá schodek a pokud vyjde čas, zaspáruje to.

Pokládání dlažby
Šlo to pomaleji, než jsme čekali.

Nerezová lišta je lepší než umělá

Na schody bylo ještě třeba koupit lištu. Domnívali jsme se, že plastová bude stačit, ale jak jsme se dozvěděli, nerezová je daleko lepší. Plastová je sice levnější, ale zato daleko náchylnější k prasknutí. Koupili jsme tedy nerezovou.

O dva dny později jsme pokračovali. Obložení schodku zabralo opět více času, než jsme předpokládali. Ale nic se nedalo dělat. Podlahář odváděl precizní práci, se vším si doslova vyhrál a výsledek byl bez chyby. Když se nalepil poslední sokl, bylo opět pozdě večer. Nic naplat.

Nerezová přechodová lišta
Nerezová přechodová lišta je kvalitnější.

Zasárováno, hotovo

Druhý den bílým tmelem zaspároval horní strany soklů a silikonem v barvě spárovačky zase dlažbu po celém jejím obvodu. Tu jsme vybrali o něco málo tmavší než je dlažba samotná – tedy broskvová.

Po zaschnutí těchto dvou tmelů se mohl pustit do spárování celé podlahy. Nejprve důkladně vyplnil všechny spáry a po chvíli přejel mokrým filcem. Když skončil, na dlažbě zůstal díky rozetřené spárovačce matný povlak. Povolení dlažbu pořádně umýt jsem dostala až po vymalování, neboť malíř byl ohlášen již na další den.

Text a foto: Barbora Jálová