Kopání odpadů

Když jsme přemýšleli, kudy nejlépe vést odpady do nové kuchyně, věděli jsme, že chtě nechtě budeme muset rozbít beton na dvorku. Našli jsme nejjednodušší a nejkratší možnou cestu, kudy odpady vést.

Přečtěte si, co se dělalo minule.

Jednou odpoledne jsme se do toho s vervou pustili. Karbofrézkou to šlo docela lehce, neboť beton nebyl tak silný, jak jsme si mysleli. Pak už jen stačilo vykopat jámu do hloubky asi 50 cm a napojit na centrální kanalizaci.

Pár dnů poté k nám přišel odborník na vodo-topo a položil odpadní potrubí tak, jak bylo třeba. Nezbývalo, než odpady zase zahrnout hlínou a přemýšlet, co bude dál.

 
Do 50 centimetrů hlubokých výkopů byly položeny odpady.

Odpady vevnitř

Tato práce však nebyla hotova na 100%. Odpady nebyly navedeny až dovnitř místnosti, neboť v tu chvíli jsme ještě nevěděli, v jaké výšce bude podlaha, a tudíž jak vysoko bude pracovní deska. Tady totiž rozhoduje každý centimetr.

Další důležitou věcí měla být betonová podlaha. Ještě než jsme se do toho pustili, začali jsme pomalu určovat, jaké další věci mimo kuchyňské linky se budou v kuchyni nacházet.

Na společnou zeď s budoucím obyvákem jsme naznačili, jak velký bude průchod mezi těmito místnostmi. Už při této činnosti jsme si všimli, že omítka není tak dobrá, jak se nám zdálo na začátku. Byla samý hrbolek a navíc křivá.


Dokonáno: vše musí být řádně zapojeno.

Další problém – dutinkové zdivo

Uf! Další problém. Obouchali jsme ji alespoň v místě budoucí linky a jaké bylo naše překvapení, když nám sem tam zajela někam dozadu cihla. Čekali jsme všechno, ale tohle opravdu ne. Tím se potvrdilo, že zdivo bylo dutinkové. Jak jsme později zjistili, byl to běžný způsob zdění asi do výše 1 m z důvodu úspory materiálu.

Naštěstí nám to nebude působit další potíže, jelikož vrchní skříňky kuchyňské linky jsou vysoko a dolní skříňky se do zdi neupevňují. Proto nebylo nutné dále řešit.


Stěna se musela zbavit omítky.

Betonování podlahy

Další dny byly určeny pro betonování podlahy. Objednávka štěrku a cementu byla záležitostí pár telefonátů a skoro vše již bylo připraveno.

Poslední věcí před tímto bylo udusat navážku, aby za několik let nedošlo k propadnutí podlahy.

Práce s vibračním pěchem (nebo-li žabou) byla otázkou pár desítek minut. Teď už jenom svolat známé, kteří přidají ruku k dílu, aby se mohla rozjet dosud největší akce na domečku.

Text a foto: Bára Jálová