V rámci minulého dílu jsme provedli vyrovnání některých podlah betonem a nanesení hydroizolační vrstvy.

 

Jak se stěrkou

Před pokládkou plovoucí podlahy je ale třeba celou plochu ještě sjednotit flexibilní samonivelační stěrkou. Stěrku jsme zakoupili v příslušném množství v klasických pytlích. Podlahy musí být před nanesením stěrky zbavené prachu a nečistot. Stěrka se v příslušném poměru smíchá s vodou, až vznikne řídká kaše. Ta se pak v místnosti rozleje v takovém množství, aby vytvořila ideální vrstvu, v našem případě někde mezi 3 až 5 milimetry. Taková vrstva není příliš tenká a dokonale tak vyplní všechny nerovnosti a spáry, současně není příliš silná a zachová si tak důležitou pružnost, která zajistí, že podklad pochůzkou po podlaze nepopraská. Díky tomu, že stěrka se nanáší v tekutém stavu, vytvoří se dokonalá rovina i na případně nedokonale rovné podlaze.

Při rozlévání stěrky je jen třeba si postup rozvrhnout tak, aby nám vždy zůstala úniková cesta. Nejlépe tedy postupovat od zdí s okny postupně až k vchodovým dveřím do místnosti. Rozlitou stěrku je dobré po rozlití vždy přejet „ježkem“. Ježek je umělohmotný váleček s vystupujícími trny, kterým se dají krásně vyrovnat místa, kde stěrky zůstává více.

Tím je podlaha hotová, stačí jen dva tři dny (podle počasí), aby řádně proschla a je možná samotná pokládka podlahy.

 

Záludnosti stěrkování

Jen drobná rada. Stěrkování jsme sami prováděli jen proto, že jsme si byli jisti šikovností našeho zedníka a měli jistotu, že stěrkování dopadne dobře. Jinak je lepší stěrkování nechat na firmu, která položí i samotnou podlahu. Podlahářské firmy si většinou sami rádi provádí stěrkování. Dokonce v některých krajních případech nechtějí garantovat kvalitu plovoucí podlahy s tím, že byla někým jiným špatně provedena právě stěrka.

 

Plovoučka na internetu levnější

Na internetu se nám podařilo sehnat kvalitní laminátovou podlahu za velmi slušnou cenu, a to i včetně instalace, a tak stačilo jen spočítat plochu a nechat si od firmy nacenit zakázku.

Zaměstnanci firmy po dohodě a příjezdu zhodnotili kvalitu stěrky jako plně dostačující a začali s instalací samotné podlahy. Na všechny podlahy byla nejprve rozmístěna parozábrana, tedy tenká vrstva igelitu v pásech, které se kladou minimálně půl metru přes sebe, právě kvůli utěsnění. Poté vrstva z miralonu a nakonec samotná plovoucí podlaha včetně přechodových a soklových lišt.

Celá práce v bytě o rozloze necelých 70 metrů čtverečních proběhla v rámci jednoho dne. Právě z toho důvodu jsme stěrku provedli dříve sami, aby pokladačská firma, která nebyla přímo z místa našeho bydliště, nemusela dojíždět dvakrát (nejdříve stěrkovat, po pár dnech pokládka) a nezvyšovaly se tak zbytečně náklady na celou realizaci.


Jiná možnost zvedání podlahy

V jedné místnosti jsme rekonstrukci mohli z určitých důvodů zahájit až podstatně později a museli tak rekonstrukci řešit samostatně. Zde by se nám tedy již nevyplatil dříve zmíněný postup (zvedání podlahy vrstvou betonu) a zvolili jsme jiný. Základní vrstvu podlahy, kterou tvořil betonový podklad v prakticky neporušeném stavu, jsem jen natřeli hydroizolační vrstvou. Pro zvýšení podlahy jsme místo betonu zakoupili podlahový polystyren. Ten je podstatně hustší a tvrdší než klasický polystyren a prodává se v celé řadě rozměrů.

Polystyren jsme na podlahu přilepili postupem, jako bychom to dělali s dlažbou, tedy stěrkou rozetřeným flexibilním lepidlem na dlažbu. Srovnání a zpevnění takto upravené plochy jsme pak provedli instalací OSB desek, které jsme na vrstvu z polystyrenu přilepili montážním lepidlem. OSB desky jsme koupili v dražší verzi, která je vybavena systémem pero-drážka.
Pak je možné desky do sebe „zacvaknout“ a zpevnění a spojení plochy je tak ještě kvalitnější.

Na takto připravenou plochu jsme pak už provedli klasickou pokládku (parozábrana, miralon, lamino). Protože už jsme postup pokládky „okoukali“ od profesionálů, provedli jsme pokládku sami. Vzhledem k tomu, že jsme k pokládce použili kvalitnější podlahu se zámky (a ne nejlevnější řešení, kdy se jednotlivé desky k sobě musí lepit) je práce skutečně velmi jednoduchá.
 



Autor: Lucie Průchová | Fotografie: autorka