Historie přípitku má své kořeny ve středověku. Tenkrát rozhodně neměl tento rituál nic společného s radostnou oslavou zdraví.

Doba byla drsnější a lidé také. Dokonce i nádoby, ze kterých se pilo, byly fortelnější. Poháry byly z kovu, ze dřeva nebo dokonce z měkkého kamene a ťukání jim rozhodně nemohlo uškodit. Ve společenském styku šly zvyky ruku v ruce s celkovou atmosférou. Běžným prostředkem v politických a mocenských bojích bývalo travičství.

 

Nelokněte si jedu!

Poháry na hostinách se tenkrát plnily až po okraj – na znamení, že hostitel není žádný chudák a škudlil. Osoby sdílející jeden stůl a tvářící se jako přátelé nicméně mohli očekávat, že jejich nápoj byl nenápadně otráven. Vyvinul se tedy rituál, při němž se poháry k sobě přiblížily a spolustolovníci odlili doušek nápoje (většinou vína nebo piva) do vedlejší číše.

 


Samozřejmě bylo nutné, aby se ti dva dívali navzájem do očí a pohledem neucukli. Pokud nebyl problém s odlitým vínem ani s přímým pohledem, dalo se předpokládat, že nápoj je v pořádku, hostitelovy úmysly také, a hostina může začít. Kdo si nechtěl ťuknout nebo se nebyl schopen dívat spolustolovníkům do očí, tak byl ihned podezřelý.

 

 

 

Kde se vzal přípitek?

Slova, která se dnes k přípitku pronášejí, znamenají většinou přání zdraví. V románských jazycích můžeme vysledovat latinský původ slova – španělsky Salud, italsky Salute a podobně. Se slovanskými spolupijáky by si Češi vystačili s různým komolením výkřiku „Na zdraví“. Trochu jiné je to za mořem, kde se připíjí spíš zvukomalebně. „Čin, čin“ se cinká ve francouzsky mluvící Kanadě, „Cheers“ ve zbytku Severní Ameriky. Nejspíš to bude proto, že ve středověku tady měli jiné starosti.


V Evropě naopak tvoří výjimku severské země, kde se připíjí zvoláním „Skol“. Některé historické prameny uvádějí, že v době, kdy měla střední Evropa tepané číše, bojovní Vikingové na severu pili své kvašené omamné nápoje z lebek svých nepřátel. Připomíná to anglické slovo skull neboli lebka, že ano?

 

O tématu diskutujte na našem diskusním fóru Vaření a stolování.


Text: Jana Vlková
Foto: www.isifa.com



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com