Žádné úkoly

Kdo jí, má nárok na klid, i když třeba utekl od nedodělaných úkolů. Zoufalý výkřik: „Okamžitě to jdi dodělat, říkala jsem to snad stokrát,“ který budeme adresovat svému nejmilejšímu manželovi nebo stejně drahému puberťákovi, nás k požadovanému výsledku nedovede. A pokud ten, komu lajeme, přece jen vstane od stolu, tak urgovanou činnost udělá nejspíš s nejvyšší nechutí. Výsledek bude žalostný, ne-li rovnou negativní. Zkuste si představit psa u misky plné dobrot, kterému nakazujete, aby aportoval. Ten se s tím nebude nijak mazlit a rovnou nás kousne.


Ani zábavička za vstávání od stolu nestojí

Stejně tak nemáme stolovníky odvolávat k nějakým veselým událostem, které se dějí kdesi venku. „Pojď sem honem a podívej se, Macháčková má zase nový auto,“ je jistě věc, která je hodná zřetele, ale za vstávání od stolu rozhodně nestojí. Příbor nepustíme ani proto, abychom se podívali, co provedlo naše roztomilé batole, nebo aby nám neutekl právě probíhající televizní program.


Nenechte se vyprovokovat

Všechno platí i pro ty, kdo sedí u stolu a chtěli by vstát a ukázat tak svou vstřícnost. Stolující jedlíci by měli v tuto chvíli projevit dostatek asertivity, nikam se nehrnout a v klidu dožvýkat nejen to, co mají na vidličce, ale i to, co mají na talíři. Úplně stejně jako se jistě nenecháte vyprovokovat mobilem, televizí nebo čímkoli jiným.


Výjimka potvrzuje pravidlo

Jako každé pravidlo i nepřerušené stolování má svoje výjimky. Jsou to malé domácí katastrofy. Nebudeme se schovávat za pravidla správného stolování, když zrovna přetekla vana nebo naopak vzplála utěrka zapomenutá na sporáku. V takovém případě není větička „Nech mne, ať se alespoň v klidu najím,“ tou nejvhodnější.
 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com