Jíst meloun u moře nebo u rybníka je nádherný požitek. Radost z jídla, které můžeme hltat bez zábran, a přesto nám neublíží, protože je to z devadesáti procent voda, ho může ještě vylepšit. Vysoký obsah vody dělá z melounů zároveň zdroj kapek, které nám klidně dokáží zničit šatičky. Šťáva z vodních melounů jde totiž velmi špatně vyprat.


Jak si správně vybrat

Zjistit, jak bude meloun chutnat, jen z pouhého ohmatání tuhé zelené slupky je dost těžké. Chce to cvik, cit a někdy též silné paže, protože některé exempláře váží i několik kilo. Jedna z metod totiž radí melounem zahýbat vedle ucha a poslechnout si, jak to v něm čvachtá. Nic by se v něm nemělo příliš přesýpat, protože to znamená, že je přezrálý a vnitřní část začíná vysychat. Jiná metoda doporučuje stisknout meloun v místech, kde je stopka. Akorát zralý meloun by měl lehce povolit a tichounce mlasknout. Tuto metodu si musíte nakalibrovat na svou vlastní sílu. Velká mužská tlapa stiskne jinak než něžná dívčí ručka.


Nezahryzneme se jako krteček

Tradiční melounové porce jsou nákrájené ve směru „poledníků“, tedy od stopky k „pupíku“, kde se oddělil původně květ. Vzniknou krásné měsíčky, do nichž se s chutí zakusujeme, ale z nichž strašně kape, a jak se prokousáváme ke slupce, zapatláme se sladkou šťávou až po uši, a to doslova. Ale existuje i pohodlnější řešení.

 


Velký nůž a pár grifů

Jednoduchým řezem přinutíme meloun, aby se nám nekutálel na všechny strany. Usekneme mu vrchlík se zbytkem stopky, abychom jej mohli pohodlně postavit. Pak už se nám jednoduchým řezem rozpadne na poloviny, které stále ještě nastojato rozpůlíme, čímž získáme pěkné čtvrtiny. S těmi už si pak poradíme snadno. Necháme je ležet na slupce a krájíme tentokrát ve směru rovnoběžek na plátky široké přibližně jeden centimetr. Vzniknou nám malé a úhledné porce, které jsou stejně lahodné, ale jaksi přátelštější ke zbytku našeho letního zevnějšku.
 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: Thinkstockphotos.com