Ano, vidličky měli již staří Egypťané. Jenomže ty egyptské a později římské vidličky se těm našim příliš nepodobaly. Používaly se především k vytahování masa z vývaru a podle toho byly také tvarované. Představte si je spíš jako ztuhlý slepičí pařátek, ale s více zuby.


Vidličky středověku

Má se za to, že vidlička se zrodila v Itálii někdy v 11. století. Její cesta na stůl byla ovšem dlouhá. Napřed musel tento kousek příboru překonat zavržení církevních hodnostářů, kteří jej považovali za nástroj ďábla. Klerikové si asi představovali čerty, jak je někde v pekle podobnými nástroji vedou k pořádku. Na předsudky se dokázala vykašlat až byzantská princezna, která se provdala do Benátek. Ke každému jídlu si tam nosila v kožené etui svou vlastní zlatou vidličku (se dvěma hroty). Historikové prý našli zmínky o vidličkách i v inventářích různých evropských středověkých králů, ale ty zatím zůstávaly v kuchyni.


Prosadil ji Jindřich III.

Kateřina Medicejská přivezla vidličky z Itálie do Francie. Ale vzhledem k jiným starostem, které měla po dobu svého vládnutí, musel hrotitý kousek příboru ještě chvíli čekat. Stolování rukama se stále považovalo za praktičtější. Na svůj dvůr tento instrument zavedl teprve její syn Jindřich III. Rozhodl se, že je to velmi praktické, protože si přitom nepocintá tenkrát tolik módní fiží. Kdy se odvážil použít vidličku pro své klienty první hospodský a kolik strpěl posměchu, než se mu podařilo nástroj aristokratů prosadit mezi lůzou, to není známo.

 


Vidličky doprava nebo doleva

Dnes se vidlička normálně klade při prostírání na levou stranu talíře a její zuby směřují nahoru. Byly ovšem doby, kdy se musely hroty otočit dolů, protože… to byl nástroj pekelný. To je vysvětlení v oblasti pohádek. Ve skutečnosti se to dělalo proto, že na spodní straně rukojeti tlustých stříbrných vidliček byly vyraženy erby majitelů. To aby hosté nezapomněli, kdo je krmí. V Americe je vidlička nezřídka jedinou osiřelou součástí příboru a dává se rovnou doprava. Speciální vidličky, mimo těch na hlavní jídlo, je dnes možné vidět na: salát, rybu, šneky, ústřice, humry, ale také na dezert, ovoce, fondue...a to nepočítáme vidličky na porcování pečeně.

Moderní doba vynalezla i plastová nedochůdčata na jedno použití, která se ke slušnému stolování zatím nedostanou.

 

Doplnění k článku od čtenáře:

Z historie

Zlaté vidličky zdobené tyrkysem, byly používány na zámku ve Vlašimi v Čechách již roku 1543.

V 16. století vidličku běžněji používali Italové, hlavně ke konzumaci ovocných a zeleninových jídel. Kolem roku 1630 ji však už používali ve vznešených francouzských kruzích všichni. Příbor současného evropského typu, se objevil až v 17. století, podle některých kronikářů jej měli již v té době i lepší měšťané v Německu.

Něco pro "současníky"

Jak rozmístit příbory na stole

Existují pochopitelně pravidla pro správné umístění příboru na stole. Při prostírání klademe příbor vedle talíře podle pořadí jídel - nejblíže k talíři položíme příbor, se kterým se bude jíst až nakonec. Počet příborů je limitován číslem tři na jedné straně talíře. Potřebujeme-li při mimořádně slavnostní tabuli více příborů, přidáme je na stůl až ve chvíli, když už upotřebené příbory ze stolu zmizely. Způsob umístění příboru: vidlička vlevo od talíře - zuby nahoru, nůž vpravo od talíře - ostřím k talíři, lžíce vpravo od talíře - dnem na stůl. Dezertní příbory (moučníková lžička, moučníková vidlička, dezertní nůž a vidlička, kávová lžička) se umísťují nad talířem, rukojetí na tu stranu, kterou rukou budeme jíst.;-)

Děkujeme Zezulínkovi za velmi zajímavé doplňující informace. Pokud budete mít jakákoli informace na téma našich článků, podělte se o ně s námi i ostatními čtenáři. Napište nám je do diskusních příspěvků a my naše články obohatíme o vaše postřehy.
 

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com