Pstruh nebo pražman, to je lahoda. Ale jak je jíst, když je dostaneme naservírované v celku? Chybí nám cvik nebo jsme na preparování kostí málo trpěliví...

Netlačit na nůž

Preparování celé ryby chce jen trochu soustředění a trpělivosti. Základní grif tkví v tom, že na rybí nůž se netlačí. Používá se spíš jako lopatička. Ryba se neřeže jako steak, ale jen se tak zlehka rozebírá. Stejně zlehka musíme zacházet i s vidličkou. Nepoužíváme ji jako vidle, ale jako nástroj, jímž rybí maso přidržujeme. K tomu stačí přidat velmi povrchní znalost anatomie rybího těla a můžeme začít. To vše platí za předpokladu, že ryba je správně servírována – tedy na oválném talíři nebo s extra talířkem na kosti a kůže.


Překvapivě jednoduchý návod

Začínáme tím, že sejmeme horní kůži tak, že nůž pod ni zlehka zaboříme v místě, kde je ryba nejširší. Kůži odložíme směrem k hřbetní ploutvi. Tam, kde se ryba zužuje, kůži nařízneme. Rozřízneme ji od středu boku až k ocasu a také ji odtáhneme. Před námi leží ryba, na níž se nám zřetelně rýsuje postranní čára, kolem níž se maso samovolně rozpadá. Do té zlehka vnoříme nůž a můžeme si začít odebírat soustíčka, která jsou ve hřbetní části zcela bez kostí. Nad břichem si musíme dát trochu pozor, protože pokud je ryba malá a hodně upečená, tak se maso uvolňuje i s kostmi.


Finále je za odměnu

Pak už je všechno velmi snadné. Z částečně snězené ryby vyjmete kostřičku i s hlavou a můžete pokračovat v konzumaci druhé poloviny. Pokud nechcete ojídat maso z kostry, tak si jednoduše po odstranění horní kůže maso vypreparujete. To uděláte tak, že vnoříte nůž do boční rýhy a maso na noži stáhnete stranou. Na straně u páteře to zvládnete snadno. U břicha to chce trochu cviku a lehkou ruku, abyste oddělili maso od břišních kostí. Odměnou jsou i obdivné pohledy ostatních stolovníků, kteří by chtěli mít nejen vaši odvahu k objednávce, ale i vaši schopnost bezchybného zacházení s příborem.

 

A kostičky z ryby nikdy nedívejte psovi. Ale můžete mu postavit novou boudu. Inspirujte se psími boudami pro milionářské hafany.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com