Jiřina je jedna z nemnoha šlechtěných květin, jimiž si můžeme ozdobit talíř. Považte to, na stovky druhů a všechny se dají jíst. Rostliny jsou zakrslé a dosahují výšky sotva patnáct centimetrů nebo jsou vysoké i dva metry. Ty prvně jmenované mívají malé jednoduché kvítky, ty velké pak tvoří květy v patřičných proporcích. Obrovské žluté a bílé koule jsou konec konců inspirací pro nejjednodušší umělé nápodoby pro nadcházející Dušičky.

Jak se dostala do Evropy

Do objevení Ameriky si jiřiny spokojeně rostly více méně jen v Mexiku. Představte si ty menší varianty, byly to divoké květy. Větší pozornost jim věnoval až Francisco Fernandez při expedici v druhé polovině 16. století. Aztékové jim tenkrát říkali čičipatli nebo akokotli. Dotyčný Španěl se s nimi seznámil prý v zahradách aztéckého císaře Montezumy. Jiřiny se po jeho návratu pěstovaly v botanické zahradě v Madridu. Teprve později byly tyto rostliny pojmenovány pod Andersovi Dahlovi. Latinské jméno rostliny je dahlia. Významný švédský botanik, který byl žákem Carla von Linné, muže, který pojmenoval nejvíce rostlin, se nedožil ani čtyřiceti let. Do poloviny devatenáctého století pak jiřiny zaplavily Evropu. Jsou to rostliny, které se rády kříží a vedle hlíz se také snadno rozmnožují semeny.

Prokletý básník a jiřina

Paul Verlaine věnoval jiřině celou báseň ve sbírce Zpěvy saturnské vydané v roce 1866. Báseň není zdaleka tak populární jako Podzim ze stejné sbírky, nicméně její rozbor potrápil leckterého studenta. Jiřina je pro básníka načančaná bezduchá měštka. Tu bezduchost symbolizuje absence vůně. Inu jiřiny kvetou až na konci léta, kdy slunce ubývá. Obrací se ke květině jako k věrolomné děvce, protože celá báseň je reakcí na rozchod s jeho milou Elisou. Při rozboru básně byste si asi zdaleka neužili tolik legrace jako při kouzlením s jiřinou v kuchyni.

Dá se opravdu jíst

Květy jiřiny jsou vynikající hračka do kuchyně právě díky své bohatosti. Je to jedna z posledních květin, s nimiž si můžeme při dekoracích jídel ještě před úderem zimy zaskotačit. Po ní nám tady zbydou již jen hodně aromatické chryzantémy. Korunní plátky jiřin nemají nijak výraznou chuť a v tuto roční dobu jsou již také trochu tuhé. Vzhledem k tomu, že jejich variety jsou ve všech barvách, mimo modré, vyjímají se výborně téměř na každém salátu. Můžete je na poslední chvíli přidat i do salátu z bílého nebo modrého zelí, který sám o sobě potřebuje trochu uležet. Jako všechny krásné květy, ani jiřina nesnáší tepelnou úpravu, hnědne stejně rychle, jako když ji spálí mráz.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: thinkstock.com