Zejména ve školkách je praktické, aby se děti rychle najedly, všechno se uklidilo a byl pokoj. Za dřívějšího tuhého režimu bylo běžnou normou, když učitelky nutily děti, aby do sebe jídlo svižně naházely a pokud možno bez povídání. Ruku na srdce, jistě znáte někoho, kdo dodnes vzpomíná, jak se nemohl dočkat konce školkového stolování a okamžiku, kdy bude moci jídlo nacpané do torbiček ve tvářích vyplivnout do záchoda. Pro nikoho není taková vzpomínka příjemná. Má vždy přídech traumatu, skoro zážitku na psychoanalytické kanape.

 

Dostihy u stolu

Pokud sedí malé děti u stolu s dospělými, tak se dříve nebo později ozve: „Jez! A nemluv!“ Někdy chtějí být rodiče a prarodiče vlídní a myslí si, že v dětech vyvolávají pozitivní motivaci k jídlu, a tak se ptají: „Kdo bude král?“ Tedy kdo bude mít první snědeno. Znamená to, že vlastně děti nutí, aby do sebe jídlo házely co nejrychleji, nejspíš ani nekousaly. Těžko si lze představit hrůzostrašnější přípravu pro celoživotní vztah k jídlu. Copak je králem někdo, kdo hltá a ani neví co? Často se totiž děti nimrají v jídle, které jim nechutná, protože svět chutí je třeba prozkoumávat obezřetně a to ony jaksi intuitivně cítí. Opatrně našlapují mezi neznámými pokrmy a vybírají si své budoucí favority. Dětský organismus někdy umí lépe než rodiče vybrat, co mu udělá dobře.

 

Respektujte své pomalé strávníky

Děti mají svůj jídelní rytmus, který občas dospělí nejsou schopni respektovat, protože je prostě pomalejší. Pokud se jen trochu zamyslíte nad tím, čí rychlost je ta správná, tak vám nejspíš vyjde, že ta, kterou mají děti. Žvýkají pomalu a s rozvahou, ochutnávají, co mají na talíři, přestanou, když mají dost. Rodiče, respektive dospělí, mohou moderovat pouze konverzaci. Malí strávníci, kteří se dostanou do společnosti, mají zároveň potřebu zapojit se do diskuze, vyprávět, co se jim stalo, vyrovnat se velkým ve verbálním projevu. Stolujete-li s dětmi, udělejte si na to čas. Tedy pokud se zrovna nejedná o snídani, která musí skončit přesně. Seďte s nimi u večeře nebo u nedělního oběda, vyprávějte jim o tom, co jste uvařili, nebo poslouchejte, co dělali ve škole jejich spolužáci a učitelky. Ony mezitím budou zvolna a s radostí žvýkat, co vy jste připravili.

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: Thinkstock.com