Jak je od sebe poznáte
Oba kmíny se liší jak místem výskytu, tak způsobem pěstování. Kmín římský (cuminum cyminum) se pěstuje hlavně v Asii, kde má nejlepší podmínky. Roste na jednoleté okolíkaté bylině tam, kde je slunce, ale musí i občas zapršet. Semena římského kmínu poznáte podle viditelně světlejšího odstínu, než má kmín klasický. Ten se pěstuje hodně v Německu, Holandsku a Rusku. Rostlina kmínu kořenného (carum carvi), jak zní správný název, je dvouletá. Semena dozrávají v červenci a srpnu, kdy získávají typickou hnědou barvu. Čím jsou ale tmavší, tím je kmín jako koření méně hodnotný.

Kmín mimo jiné vzbuzuje chuť k jídlu a pomáhá trávení. Klikněte pro větší obrázek!Jiné chuť, jiné aroma
Římský kmín je aromatičtější a úplně jinak chutná, to je třeba si před vařením uvědomit. Má ostrou, hořkou a velmi pronikavou chuť, která je natolik výrazná, že dokáže přehlušit nejen aroma ostatních koření, ale mnohdy i celého pokrmu. Je třeba s ním proto zacházet opatrně. Klasický kmín má typickou trpkou, aromatickou chuť i vůni.

Dřív se s ním léčilo
Kmín římský údajně v nejstarších dobách užívali studenti k vyvolání bledosti, aby předstírali přílišné přetížení. Římský kmín bývá hojně označován za nejlepší přírodní lék proti nadýmání, plynatosti a zažívacím problémům vůbec. Pomáhá i prokrvení a má řadu dalších pozitivních účinků, jako je podpora chuti k jídlu a mnohé další. Podobné účinky má i kmín klasický. Proto se také doporučuje přidávat jej k vařenému masu, aby pomohl trávení. Pomoci může při potížích kardiovaskulárního původu a zmírňuje i úporný kašel.

Jak vařit s římským kmínem
Římský kmín je v kuchyni velice oblíbený. Nejvíce jej uznává indická a mexická kuchyně, kde je přísadou snad všech pokrmů a přidává se i do směsi kari koření. Stejně tak je součástí směsi koření zvané garam masala (v ní je ještě koriandr, kardamon, černý pepř, hřebíček, skořice, muškátový květ a bobkový list). Často se přidává do zeleninových, rýžových a luštěninových pokrmů. Mohou se s ním ochucovat polévky a různá dušená jídla. Používá se i při nakládání zeleniny, uzenin a sýrů. Stejně jako kmín klasický je vhodný k přidání do kysaného zelí.

Římský kmín byl dle pověstí nalezen v pyramidách ve starověkém Egyptě. Odborníci ale jeho původ zasazují spíše do Asie. Dnešními producenty jsou zejména Irán, Indie, Indonésie, Maroko, Čína a východní Středomoří.  Klikněte pro větší obrázek!  Kmín kořenný se pěstuje v Německu, Holandsku a Rusku. Klikněte pro větší obrázek!

Drcený, nebo celý?
Nejlepší je používat celá semena. Pokud potřebujete přesto kmín nadrtit, doporučujeme provést to až těsně před vařením – silice totiž na vzduchu rychle vyprchávají. Chuť kmínu římského lze zvýraznit krátkým opražením na oleji a až potom jej rozdrtit. Klasický kmín je nenahraditelný při pečení, nejen žitného, ale většiny druhů chleba i jiného pečiva. Každá hospodyňka jej pak zná jako přísadu pro vaření brambor. Koření se jím bylinkové sýry, saláty nebo pomazánky z tvarohu. Používá se při pečení a dušení masa. Je tak například nezbytnou součástí grilovaného vepřového kolene.

Text: Zuzana Veselá
Foto: http://botanika.wendys.cz, www.mineralfit.cz, www.labuznik.com , profimedia.cz