Žádné jídlo nedosáhlo takového světového rozšíření jako pizza. Jí se k obědu, k večeři, na svačinu, na pubertálních párty, na dětských oslavách, prostě kdykoli. Jí se hezky příborem v restauraci, u stánků „na stojáka“, doma u televize z krabice, z papíru za pochodu přelidněným městem. S pizzou je všechno dovoleno.


Trocha historie

Historikové, kteří se rádi noří do nejhlubší minulosti, mohou tvrdit, že cosi jako pizzu měli již římští vojáci. Kus těsta upečený v popelu, do něhož se přimíchal kus sýra, pochutiny, která byla s lidmi od doby kamenné. To ale ještě není žádná pizza. Za tu pravou bychom měli považovat až těsta pomazaná rajčatovou pastou. A jak známo, rajčata se dostala do Evropy až teprve poté, co Kolumbus objevil Ameriku. Za rodné město pizzy se považuje Neapol. Rozmach a jméno získala pizza v dobách, kdy v tomto velkém přelidněném přístavu panovala skutečná chudoba a hlad. Jednoduché těsto upečené s čímkoli, co bylo po ruce, si ráno dělníci nebo rybáři sbalili do kapsy a vydali se vydělávat peníze na další den a další pizzu. Nutno připomenout, že ještě v druhé polovině minulého století čeština slovo pizza neznala. Některé tehdy moderní kuchařské knihy uváděly recepty na neapolský koláč.


Královna Margarita

O pizze byly popsány celé knihy. Dnes už pomalu každý obyvatel severní polokoule ví, jakou pizzu má v pizzerii objednat, aniž by se díval do jídelního lístku. Některé kombinace jsou dnes skutečně klasické: Marinara, Diavola, Quattro formaggi, Quattro stagioni nebo typicky americký výmysl, z kterého Italové omdlévají, Havaj.

Margarita prý byla vytvořena na počest příjezdu stejnojmenné královny do Neapole roku 1889. Má italské barvy – zelená bazalka, červená rajčata a bílá mozarella. Italský ministr zemědělství a životního prostředí Alfonso Pecoraro Scanio požádal roku 2011, aby bylo Tradiční umění neapolské pizzy (L'arte tradizionale dei Pizzaiuoli napoletani) zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podle všeho se tak zatím nestalo.


Jak pizzu jíst

Z uvedeného vyplývá, že se hodí dobře pro holé prstíky. Už svým chudinským původem je pizza předurčena k tomu, aby se jedla plebejskými způsoby. Je to také nejpraktičtější způsob. I když se v pizzeriích podává často příbor na steak, kulatý horký „koláč“ se s ním porcuje dost špatně, protože nezřídka bývá větší než talíř. Takže klidně uždibujte rukama a myslete při tom na všechny přístavní neapolské dělníky, kteří měli složenou pizzu v kapse, nebo královnu přijíždějící do Neapole.
 

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com