Etiketa u stolu velí počkat, dokud nezazní ona všudypřítomná fráze „Dobrou chuť“. V tomto případě je dobré společenskou konvenci respektovat, protože se nám to bohatě vrátí v příjemných pocitech z jídla.

 

Na co čekat?

U každého stolu se má počkat, až mají všichni před sebou talíř s jídlem, ať už ho má přinést číšník, nebo naservírovat hospodyně. Co se námi v těchto chvílích děje? Dostaneme nepřekonatelnou chuť na jídlo a začnou se nám sbíhat sliny. To je jedna z pociťovaných změn na našem těle, ale uvnitř se nám spustí daleko složitější mechanismy. Informace o vůních předkládaných laskomin putují do prodloužené míchy a ta informuje žaludek, ať se připraví, že se chystá hodokvas. Mozek se přestane zabývat útržkovitými myšlenkami a celé tělo se začne oddávat radostnému očekávání. Když pak vklouzne do úst první sousto, všechny enzymy se na něj nedočkavě vrhnou a první, nejjednodušší živiny jsou okamžitě roznášeny do oběhu. Výsledkem je, že pocit sytosti se dostaví rychleji a my nejíme přes míru. Ale to ještě není všechno!

 

Při jídle se mluví

Ve školce se většinou říká pravý opak: Dobré chutnání a bez povídání. Pravdou je, že se nemluví s plnou pusou. Lehká a nezávazná konverzace k jídlu ale zkrátka patří. Všichni stolovníci musí ale dodržovat střídání vedení rozhovoru a vkládání jídla do úst v podobných intervalech, aby dojedli všichni přibližně ve stejnou dobu. Konverzace také zpomaluje přijímání potravy a tělo tak dostane dostatek času, aby v pravou chvíli poznalo, kdy má dost.

 

 

Kdo přeje dobrou chuť

Kruhem se dostaneme k bontonu a také ke starobylé báchorce. Privilegium přání dubré chuti náleží zpravidla tomu, kdo vás k jídlu zve. V restauraci je to ten, kdo platí za všechny, nebo ten, kdo dostal jídlo poslední. Ale pokud je to restaurace znalá dobrých mravů a jídlo dostanou všichni najednou a příjemci účtu jsou také všichni, přání se chopí nejváženější nebo nejstarší osoba nebo jakákoliv žena. Doma pak ponechte tuto radost tomu, kdo vařil. Ona stará báchorka praví, že na velkých šlechtických hostinách se čekalo, až do úst vloží první sousto hradní pán a dá tak všem na srozuměnou, že je s jídlem vše v pořádku.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com