Pracovní oběd má spoustu kladů. Většina z nich stojí za ty peníze, které do něj investujeme. Tou největší výhodou je neutrální území. Taková setkání se odehrávají nejen ve větších skupinách, ale jsou naprosto běžnou součástí malého či středního podnikání.


Kdo zve a kdo je zván

Princip by měl být jednoduchý: ten, kdo první hovoří o společném obědě, je hostitel. Nicméně i přesto by si měli partneři přesně ujasnit, kdo koho zve. Občas jde jen o osobní setkání, při němž si kolegové potřebují osvěžit vzájemné vztahy, které uvízly na elektronické komunikaci, a je jim milejší, když platí každý zvlášť. O tom tu ale není řeč. Ten, kdo je hostitelem, na sebe bere s touto rolí i různé povinnosti. Je to zavazující břemeno, ale zároveň i kormidlo situace.


Hostitelství zavazuje

Jako hostitelé vybíráme restauraci. Samozřejmě tak, aby se v ní protějšek cítil dobře – jen ignorant pozve milovníka steaků do vegetariánského svatostánku. Ovšem musí se tam líbit i nám. Pokud možno si uděláme předem rezervaci a pokud restauraci známe, tak rovnou u stolu, kde je klid a soukromí. A pokud podnik neznáme a na schůzce nám hodně záleží, vyplatí se jej předem obhlédnout. Hospody a restaurace se rychle mění. Podnik, který dříve býval luxusní restaurací, se může snadno stát špěluňkou a naopak.

 


Zpoždění otráví

Hostitel má být na místě první. Pečlivé přípravy se rozplynou jako pára nad hrncem, když váš host musí bloudit lokálem a ptát se, jestli je rezervován stůl, a když ano, tak na jaké jméno. Pokud se vám naopak přípravy dobře zdaří, máte všechny trumfy ve svých rukou a vaše záležitosti mají tu nejlepší šanci ubírat se správným směrem.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com