Město leží u stejnojmenného jezera a také na obou březích řeky Limmat. Centrum je přeměněno na pěší zónu a projdete jej docela rychle. Nicméně než se usadíte nad kafíčkem a vyhlášenými sladkými pěnovými pusinkami, měli byste vidět alespoň základní monumenty.

 

Kostely mají svá prvenství

Všechny tři nejdůležitější curyšské kostely jsou hezky přehledně umístěny poblíž mostu Münster Brücke. Největší Grossmünster je důležitý pro svou roli, kterou sehrál v dějinách místní protestantské reformace. Ještě dávno předtím prý byli na tomto místě setnuti sourozenci Felix a Regula. Dle jedné z variant legendy si museli vlastní hlavy dopravit do hrobky vzdálené čtyřicet kroků od místa výkonu trestu. Daleko méně morbidní atmosféra je ve Fraumünster, kde jsou k vidění vitráže vytvořené Marcem Chagallem. A pak je tu Svatý Petr, který má na věži největší ciferník. Curych má také jedno velmi zajímavé předměstí. Čtvrť, která se jmenuje Zurich West, bývala průmyslovou zónou - takový pražský Karlín. Hutní a podobná výroba byla vystěhována a dnes je tento kout města příkladem, jak těžké je oživit město, ale jak je to i přesto možné, když se na tom usilovně pracuje.

 

 

Hurá na nádraží

Ve Švýcarsku se opravdu všechno točí kolem vlaků. Jsou pro zdejší lidi nepostradatelné, a když je budete na cestách používat stejně jako domorodci, začnete je také zbožňovat. Curyšské nádraží je jedním slovem obrovské, zkrátka pupek města. Mimochodem je to jediné místo ve městě, kde mají v neděli otevřeno samoobsluhy se základním proviantem. A od nádraží vede široká ulice, která se pochopitelně jmenuje Nádražní (Bahnhofstrasse). Tady tepe obchodní život. Po ránu tudy kvačí do bank úředníci, manažeři a další pracující v bezvadně nažehlených černých kalhotách a bílých košilích, jsou tu butiky nejlepších značek a také jedna z nejvyhlášenějších cukráren.

 

Lahodné Luxemburčánky

Ta cukrárna se jmenuje Sprüngli podle svého zakladatele Davida Sprüngliho, který ji zřídil roku 1836 v Marktgasse. Již o tři roky později se podnik přestěhoval na adresu, kde sídlí dodnes. Mimo úžasné čokoládové pralinky se tady podávají a prodávají také barevné sněhové pusinky. Říká se jim Luxemburgerli. Jsou podobné těm, jež se ve Francii dostanou pod označením „macaron“. Vyhlášená cukrárna má o těchto laskominkách vlastní legendu. V roce 1957 přišel s receptem cukrář Camille Studer. Svým výrobkům říkal „Baiser de Mousse“, což se ukázalo jako označení příliš lascivní. „Baiser“ je francouzsky totiž spíš pořádný polibek než neviňoučká pusinka, a tak se podle původu cukráře začalo z marketingových důvodů říkat Luxemburgerli, což je zdrobnělina od Lucemburčana.


 

Recept: Makronky s nutellou

 

Připravte si: 3 vaječné bílky, 25 g práškového cukru, pár kapek citrónové šťávy, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: Swiss image, www.isifa.com