Kvítky šafránů, které u nás za pár dnů vyraší, mívají bílé, žluté či fialové kalichy. Přinášejí potěšení a radost, protože jsou jasným znamením, že jaro je již tady. V zemích, kde se tato bylina pěstuje jako koření, již její sběr nejspíš dávno nastal. Šafránu se dobře daří na severu Afriky, od Maroka až po Svatou zemi. Již v bibli se o šafránu můžeme dočíst že, „poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím“ (Iz 35.1.). Divoce rostoucích druhů je asi devadesát a přibližně třetina z nich kvete na podzim.


Sběr je náročný

Nejrůznější statistky uvádějí čísla, která se většinou vymykají reálným představám a uvádějí nás v úžas. Takže na 1 kg sušeného šafránu je prý potřeba 5 kg čerstvých blizen, které se dají vytrhat ze 160 000 kusů květů. Že to není práce jen tak pro někoho, se dozvíme už z Matthioliho herbáře ze 16. století. „Dělníci na šafranici k vybírání i k květu sbírání nejlepší jsou malé děti aneb staré baby. Nebo šafrán náramně čistotu miluje.“ Inu dnes už se sbírá šafrán v Evropě jen ojediněle. V Africe, Malé Asii, Kašmíru a dalších vzdálenějších zemích je tomu asi stejně jako u nás za Matthioliho. V Evropě se šafrán pěstoval od 13. století, ale s rozvojem zámořských objevů a s kolonizací se začal spíš dovážet.

Doba vhodná pro sklizeň šafránu je velmi krátká. Každé ráno se sbírají čerstvé květy, které se později opatrně zbavují blizen. Když se květ neutrhne do pouhých 48 hodin, vadne.

 

Mýty a pověsti

Málokterá rostlina tak intenzivně jitřila obrazotvornost. Louky rozkvetlého šafránu se často objevují jako kolbiště pro milostné pletky řeckých i římských božstev. Nefertiti si z jeho žlutých blizen připravovala krášlicí přípravky a parfémy. Po Buddhově smrti bylo rozhodnuto, že šafránová žluť bude barvou pro tradiční roucha. Směsí šafránu a zlata byly prý iluminovány středověké rukopisy. Zkrátka a dobře téma vzácné rostliny se prolíná nejrůznějšími pověstmi starého kontinentu.


Kam s ním

Naše kuchyně na šafrán pomalu zapomněla, ale v některých středomořských jídlech je dosud nenahraditelnou součástí. Potřebuje jej španělská paella, italské rizoto, francouzská bouillabaisa, katalánská zarzuela... Jeho barva je velmi intenzivní a chuť je zcela ojedinělá. Pro svou vysokou cenu je šafrán často předmětem nejrůznějšího „pančování“. Nahrazuje se korunními plátky aksamitníku, světlice barvířské nebo měsíčku, a pokud je mletý, tak jej nahradí kurkuma. Nenechte se však odradit, šafránové blizny poznáte, protože jsou zakončeny malou bambulkou, na rozdíl od částí výše jmenovaných květin.

 

Recept: Smetanové rizoto se šafránem

Připravte si: 250 gramů ráže na rizoto „arborio“, 1,5 l vody, 80 g strouhaného parmezánu, Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com