Toulouse, které pro nás bylo dosud hodně vzdálené, až nedostupné, se najednou velice přiblížilo. Stačilo otevřít novou leteckou linku a rázem se cesta trvající minimálně dvanáct hodin smrskne na pouhé dvě. Loni se o spojení s Toulouse pokoušela nízkonákladová společnost, letos otevřeli linku sami Francouzi. Neváhejte a vydejte se ochutnat některé z vyhlášených dobrot.


Růžové město

Toulouse se nazývá růžovým městem podle toho, že je celé postavené z pálených cihel. Týká se to samozřejmě jenom centra, které vzniklo skoro celé v 16. století. Město a okolí velmi zbohatlo na pěstování borytu barvířského a na vývozu boryrové modři. V té době tady bylo vybudováno množství nádherných paláců i měšťanských domů.

Kuchyně regionu Midi Pyrrenné, jehož nejdůležitějším městem je právě Toulouse, je překvapivě podobná té naší. Město by se mohlo jmenovat růžové stejně dobře podle husích paštiček, které se tady ve velkém vyrábějí, nebo také podle vynikajících párků ze syrového masa, které se používají při výrobě místního proslulého fazolového jídla cassoulette, což je jídlo vydatné, považované za typicky zimní, a ačkoli jej mají restauratéři na svém menu celoročně, v létě je neodporučují.


Restaurace s domácím stolem

Restaurant Chez Navarre najdete v čísle 46 v ulici Nazareth ve staré poštovní stanici. Je to jedno z pěkných, tichých zákoutí Toulouse, skryté kousek od hlavních turistických tras. Interiér je ponechán většinou v původním stavu – hrubé tmavé trámy, obrovský krb, dřevěná podlaha. Když vejdete dovnitř, zaujmou vás stoly, na nichž je kromě talířů a příborů rovnou připraven předkrm. Tedy několik druhů předkrmů podávaných přímo v pekáčích nebo velkých mísách, z nichž si hosté berou, co hrdlo ráčí. Čtyři poměrně velké stoly zvládá obsluhovat sám majitel, který prý býval kdysi módním fotografem v Paříži. Spíš jen nalévá víno a kontroluje, zda je všude dostatek jídla. Obsluhuje se vlastně každý sám. Hosté u stolu si podávají mísy se studenými předkrmy, chléb si sami krájí v rohu vedle krbu. Špinavé talíře odnášejí do kredence, kde je v horních poličkách čisté nádobí. Hlavní chod i dezert si každý nabírá podle chuti na dvou dalších stolech v rohu.


Co se podává?

Jako předkrm můžete vyzkoušet podle nálady kuchaře každý den něco jiného. Podávají se terinky a paštičky, nakládaná zelenina a kyselé houby, saláty ze zelí, řepy, mrkve. Jako hlavní chod se servíruje něco jednoduchého, co se dá nabírat z pekáče – ochutnali jsme mleté hovězí se zelím a bramborem.Ve výběru dezertů byly švestky nakládané v Armagnacu, tlustý svítek s ovocem neboli flan, kokosky, čokoládová pěna, vanilkový krém a další.

Jídla jsou samozřejmě k dispozici v neomezeném množství. Jste prostě v restauraci s režimem „sněz, co sníš“, ale kulisy a atmosféra jsou zcela rustikální. Platí se paušální cena za jídlo a k tomu láhve vína podle konzumace. Voda v karafě přistane na stole dříve, než si stačíte sednout.


Zázemí je také originální

Toaleta je tak roztomilá, až to může zabolet. A to doslova. Jde se k ní nahoru po schodech připomínajících spíš žebřík a jen trochu vyšší postava by si měla dát pozor na hlavu. Jsou jedny pro pány i dámy dohromady. Je jasné, že podnik není příliš přátelský pro vozíčkáře. Restaurace nemá webové stránky, objednávat se můžete pouze telefonem a v sobotu a v neděli se nevaří.
 

Recept: Gasconnade neboli gaskoňská kýta

Připravte si: 1 velká jehněčí kýta, 8 sardelových filetů, 2 velké paličky česneku a 4 oloupané stroužky, , Pokračovat...

Další recepty: Hlavní chod | Salát | PolévkaDezert | Chuťovky | Více...



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com