Město Nîmes leží ve departmánu Languedoc-Roussillon, ačkoli ho většina obyvatel Evropy umisťuje do Provence. Je to jedno z jihofrancouzských měst, kde jsou velmi zachovalé arény. Ty další leží například ve městech Fréjus a Arles. Amfiteátry pro pořádání nejrůznějších klání bývaly součástí všech antických měst nejen v Galii Narbonské, která na přelomu letopočtu zabírala jižní část Francie. Jejich velikost se obvykle odvíjela od počtu obyvatel ve městě.

 

Nejen antika

Nemausus, jak se původně Nîmes jmenoval, bývalo město poměrně významné, protože se v něm protínalo několik obchodních cest, a svou slávu si udrželo i v pozdější době, kdy se tady vyráběla džínovina. A nedaleko je kraj Camargue. Není třeba nikomu připomínat, že právě zde žijí růžoví plameňáci, divocí bílí koně a také se tu chovají býci černí jako uhel.

 

Feria rozdivočí město

Období, které je vyhrazeno býčím zápasům, se říká feria. Corrida se koná na jaře u příležitosti Svatodušních svátků a podruhé na podzim, většinou o druhém zářijovém víkendu, kdy začíná vinobraní. Letos tato událost připadá na víkend 17. a 18. září. Jinak poklidné město začne divočet – všude spousta hudby a tance, zkrátka pozdvižení jak se patří. Zvyk zabíjení býků na corridě je diskutovaným tématem. Býci do arény musí být výstavní kusy. Hodnotí se nejen jejich fyzická stavba, ale i nejrůznější charakterové vlastnosti, kterým laik nemůže rozumět. Při návštěvě Camargue si tak leda všimnete, že býk s nestejnoměrně zahnutými rohy je pro arénu diskvalifikován a poputuje rovnou na jatka.

 

Hovězí specialita

Maso z volně se pasoucích býků je vynikající, pokud jdou kusy na porážku přímo z pastviny. Porážejí se samozřejmě i býci, kteří nezvítězili v boji proti toreadorům, ale jejich maso je většinou hodnoceno velmi nízko, protože zvíře umírá ve velkém stresu. Gardianne de taureau je nîmeská specialita, ale je to v podstatě dušené hovězí. Připravuje se dlouho a důkladně. Maso se napřed marinuje dva dny ve víně, v němž je na drobno nakrájená zelenina, provensálské koření, ale také pomerančová kůra. Následující den se prudce osmahne a pak zvolna dusí několik hodin. Nakonec se přidávají černé olivy, nejlépe malé picholines. Lahodnost tohoto jídla spočívá v dlouhé přípravě, která je na  výsledku velmi dobře znát. Specialitka, která má bezpočet variant, se obvykle podává s rýží pěstovanou taktéž v Camargue.



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com