Možná by bylo lepší, kdyby si hlavní město Tuniska zachovalo až do dnešních dnů název Kartágo. Mnoha lidem by to pomohlo v rozlišování celého státu a jeho hlavního města, které dnes nese název Tunis.

 

Musíte navštívit...

Není jedniná část města, která by nebyla zasažena dobravním ruchem a celodenním zmatkem.Po návštěvě Tunisu se vám Praha bude zdát jako ospalá díra, kde lišky dávají dobrou noc. Snoubí se tu arabský temperament s ruchem prosperujícího přístavu. Hlavním historickým monumentem jsou však zbytky antického Kartága. Z poměrně velké metropole zůstaly na několika místech zajímavé ruiny. Na kopci, z něhož je krásný výhled na moře a město, stojí muzeum. Vedle zajímavých historických exponátů stojí za zhlédnutí i obrazy z pozdější doby. V dolních částech města jsou zbytky lázní. Jak exkluzivní a obrovský to byl areál, je vidět i dnes, i když jej zub času již dávno ohryzal.

 

Výspa bohémů a celebrit

Až budete zcela znaveni klokotem města, vydejte se do Sidi Bou Said. Čtvrť je v každém průvodci zařazena mezi „top ten“ tuniských památek. Míří sem i všichni pasažéři výletních lodí. Obležené je celé parkoviště i kousek hlavní obchodní třídy, která končí u Café deux Nattes, nejnavštěvovanější kavárny v Tunisku. Tam se návaly návštěvníků rozdělí a vy se můžete začít toulat uličkami, kde jsou všechny domy bílé a okenice, dveře a mříže modré. Vypadá to úžasně. Barvy jsou zachovány, ale co dům, to originál. Po zídkách se plazí purpurové buganvilie a na chodníku se vyhřívají kočky... Zkrátka nezaměnitelná atmosféra.

 

Punská jablka

Nastává sezona, kdy se nejen v Tunisku začínají sklízet plody marhaníku. Granátová jablka rostou v celém subtropickém pásmu, tak proč za nimi jezdit zrovna do Tuniska? Protože Plinius pojmenoval tyto plody malum punicum, tedy punská jablka. Opěvoval jejich chuť a kvalitu a tvrdil, že tady rostou ta nejlepší. Dnes nesou název punica granatum...

Na tuniské kuchyni je nejlepší, že konzumují čerstvé sezonní ovoce místo moučníků. Zrnka granátových jablek se tady podávají v jakémsi kompotu, zakápnuté růžovou vodou. Na první ochutnání je to trochu nezvyklé. Růže jako potravinářská surovina se v české kuchyni neobjevují. Celkově je to ovšem intenzivní a omamné a navozuje to atmosféru pohádek Tisíce a jedné noci...



Autor: Jana Vlková | Fotografie: OTTN, Jana Vlková, www.isifa.com