O stravování pravěkých lovců nemáme příliš mnoho zpráv. Co se týče rostlinné stravy, živili se tehdejší lidé sběrem. Důkazy o její skladbě jsou v podstatě druhotné, protože rostlinný materiál se rychle rozkládá. Co se týče konzumace masa, jsou na tom archeologové lépe. Z doby, kdy lidé začali používat k jeho úpravě oheň, se dochovala různá ohniště a dohady o přípravě pečínek jsou tak daleko jasnější.


Pravěké techniky

Archeologové se domnívají, že se pekla často celá vykuchaná zvířata s kožešinou a s peřím. Ptáci, berani nebo celá prasata se pomazala hlínou a pekla se ve vykopaných jámách vyložených horkými kameny a zakrytými popelem a hlínou. Menším zvířatům stačil pouze „pekáč“ z horkého popela. Hlína s kůží se z upečeného masa odstranila a bylo hotovo. Další technika spočívala v naplnění břicha většího staženého a vykuchaného zvířete horkými kameny, kterými se v jeho útrobách hýbalo tak dlouho, dokud kameny nevychladly. Zvenku se pak upeklo zvíře na otevřeném ohni, dnes bychom snad řekli na rožni.

 


Zkuste pravěké kuře

Poměrně známou technikou pečení masa je takzvaný Setonův hrnec, pojmenovaný po spisovateli, který tuto metodu popsal v tábornické bibli Dva divoši. Na papíře to vypadá jednoduše: Vykope se jáma, do ní se dají horké kameny, na ně okořeněné kuře nebo jiné maso, které je zabalené do listů, na něj zase kameny a vrstva hlíny a nějaký čas se počká. Pro lidi postižené netrpělivostí třetího tisíciletí to má však několik háčků. Tím prvním je příprava horkých kamenů. S jejich zahříváním je třeba začít už zrána. Potřebujete opravdu spoustu dřeva a spoustu trpělivosti. Jáma, která je tak vzletně nazývána hrncem, musí být dost úzká, ale zároveň dost hluboká.

Pro začátečníky se doporučuje k přípravě masa civilizační berlička v podobě alobalu, aby kuře nebylo celé od hlíny. Když ho budete ukládat, musíte někde po straně instalovat trubičku, kterou do zakryté jámy nalijete vodu. Pára zajistí mnohem lepší sdílení tepla než pouhé horké kameny. Trubičku následně odstraníte, aby pára neunikala a všechno zakryjete. No a maso tam necháte minimálně dvakrát tak dlouho, než by se zdálo potřebné. Takže podle velikosti třeba tři hodiny.

 


Ke stolu!

Kuře se v jámě vlastně dusí. Pokud vám šly všechny předchozí kroky hladce a vaše tlupa byla dost velká, abyste se o práce podělili, můžete mít „pravěké kuře“ z jámy k večeři. Při vyndávání je třeba dávat pozor, aby se nám do masa nedostala hlína – nepropíchnout alobal, nevyklopit do hlíny apod. Tady můžete do hry vložit zase nějaké soudobé prvky. Porcovat můžete kuchyňskými nůžkami nebo normálním nožem a talíře zajistí, aby nám nevytekla lahodná šťáva. Jíme ovšem rukama, nejlépe vsedě na zemi a u příjemného ohně. Podáváme s chlebem nebo stylově s bramborami pečenými v popelu

 



Autor: Jana Vlková | Fotografie: www.isifa.com